Titulek může být ledovec v moři na trase Titaniku nebo Mount Everest čnící v krajině. Může praštit čtenáře po frňáku tak, že bude ignorovat hlad i žízeň a hltat text jak Sahara kapky deště. Anebo pro něj bude nuda, která strhne ke dnu nezájmu celý článek. (Rozuměj, nikdo si nepřečte ani tu skvělou úvodní větu, kterou jsi smolil dvě hodiny.)
1. Ujasni si žánr
Záleží na tom, o čem píšeš. V případě prodejního článku je třeba titulek dosolit klíčovými slovy. To je bez diskuze. Pokud ale píšeš glosu, blogový příspěvek o tom, co jsi prožil, případně fejeton a jiné odlehčené útvary, pak se klíčovými slovy tak moc brzdit nemusíš. Přesto by tam nějaké být mělo.
Nepodrobuj se duševnímu cévkování jenom proto, abys byl v normě. Naopak. (Otevři vrata pocitům i těm špatným vlastnostem, o kterých v životopisech zarytě mlčíš.) Uvolni se. Přemýšlej nad tím, co jsi napsal a zkus vyseparovat stěžejní myšlenku, téma, slova, hesla. Napiš si je, ať je máš na očích. A hraj si s nimi.
2. Cti stavbu a formu
Je nutné vědět, že titulek má své zákonitosti, které je třeba ctít.
- Stručnost. Titulek by měly tvořit jedna, max dvě krátké věty.
- Měl by obsahovat podmět a přísudek.
- Čtenář po jeho přečtení musí mít jasno, o co v článku jde
3. Nejdřív článek, pak až titulek
Základní pravidlo zní: Titulek nikdy nepíš jako první. Hezky si musí počkat, až se vyplkáš, vyprázdníš básnické, blogové, prozaické nebo novinářské střevo. Teprve pak, když text protáhneš korekturou a několikrát si ho přečteš a budeš mít jasno v tom, o čem to celé je, pak teprve nastane chvíle vhodná pro titulek.
4. Přemýšlej nad slovy
K titulku můžeš přistupovat s lehkostí tankové brigády, zapadlé někde v šumavských mokřinách, kde generálové oslavují, že přežili. To znamená střílet ho od boku, jak tě napadne. V takovém případě je ale důležité ubrzdit sám sebe v myšlenkových serpentýnách, které strhávají nápady do klišé a k otřepaným frázím. Titulek „Za dveřmi už přešlapují Vánoce“, „Jaro ťuká na dveře“, „Podařilo se ušít hřiště na míru“ a podobně, prosím, ne!
Je lepší věnovat titulku čas. Ozřejmit si, co chce článek přinést. jakým způsobem k jeho přečtení nalákat ty, kterým je určený. Uvolni se a klidně dej volno svým pocitům, o kterých ve svých životopisech jinak zarytě mlčíš. Přemýšlej nad článkem a zkus vyseparovat stěžejní téma, slova, hesla. Napiš si je na malé jednotlivé papírky, ať je máš na očích. A pohraj si s nimi.
5. Dopřej titulku čas
Když to hned nejde, dej si pauzu. Ale jen takovou, aby dojmy nevyčpěly. Někde v zásuvce mezi třetím okem a kořenem nosu vyhrabej první pocity, které tě napadly po přečtení obsahu. Tři, čtyři, pět… Pojmenuj je. Neděs se, když tematicky budou zdánlivě o koze, přestože jsi celou dobu psal o arabských plnokrevnících. Hoď ta slova na papírky. Kombinuj je, měň pořadí.
Pokud se ti v titulku zvolená slova nelíbí, najdi k nim synonyma. Hlavně ať není titulek bez efektu a údernosti. Zvyš kalibr, když jsou spojení příliš měkká. Zkrátka si pohraj se slovosledem, se slovy samotnými. A nezapomeň titulek ovonit pižmem hlavního tématu, ať se smysl článku neodvalí daleko od původního záměru.
6. Novinářská pomůcka
Jako redaktorka jsem denně musela napsat i několik titulků. Takových, co zaujmou, přitáhnou pozornost. Není jednoduché vymyslet jeden, natož třeba tři za dopoledne. Starší kolegyně mi prozradila pomůcku, kterou používám dodnes.
Z novin, časopisů, ale i z televize, rádia, pokud čtu nebo slyším skvělý titulek, napíšu si ho. Do svého Zásobníku (tak se ten sešit jmenuje). A když mám palici unavenou, přečtu si je, jeden po druhém. Motivovaná čtením si vypisuju nápady. Nakonec se většinou zadaří a napadne mě skvělý titulek.
Doufám, že v téhle souvislosti nemusím připomínat, že i titulky jsou vázané autorskými právy. Nepíšeme si je tedy pro to, abychom je opisovali. Opisujeme si je proto, aby nás motivovaly.
Howgh a ať se daří.
