Nádraží Teplice Zámecká zahrada mělo nezastupitelné místo v období našeho dětství. Odtud se vyjíždělo za dobrodružstvím, na výlety s rodiči, se sportovními oddíly a později, už jako teenageři, na vodu a na vandry. Bylo to v časech, kdy auto měly maximálně dvě, tři famílie v ulici. Výpravy za romantikou Českého středohoří proto startovaly právě tady.
Vlak býval symbolem výletů a prázdnin
Trať z nádraží Teplice zámecká směr Lovosice vede malebnými vesničkami a pohádkovou krajinou. Koleje propojují půvabná nádraží s muškáty v oknech, zastřešeným stáním pro cestující a všudypřítomnou vůní karbolu a dálek. V mých vzpomínkách je tohle nádraží spojené také se sobotními ranními sprinty k vlaku do Hradiště, odkud jsem pokračovala pěšky do jezdeckého oddílu v Bukovicích.
Jako třináctileté hádě jsem si tahle sobotní rána užívala. Cesta z Šanova do Řetenic, kdy se ticho probouzelo do nového, svěžího dne, poskytovala úchvatné zážitky. Nádraží Teplice zámecká, které se pak vylouplo v horizontu od Duchcovské ulice nad ranní mlhou, působilo magicky. Stejně jako ospalý motorák a krajina, kterou jsme projížděli.
Auto často volíme jen z pohodlnosti
Dnes takové množství lidí jako dřív na vlak nespěchá. K nádraží nemíří v pravidelných intervalech skupinky natěšených turistů s batohy na zádech a v ulicích města se počet aut postupem let rapidně zvýšil.
Vlakem ke své škodě cestujeme málo a někdy je důvodem jenom to, že jsme líní dojít kus cesty pěšky na nádraží. Ten, kdo na vlak vyrazí, činí obvykle z nostalgie, případně ze zvyku, nebo z nějaké momentální potřeby. Vzhledem k současné dopravní situaci začínají naštěstí znovu přibývat ti, kteří volí vlak z praktických důvodů. Auto může na výletě znamenat docela pěkný opruz. Bez něj bývá člověk přece jen svobodnější, z cesty kolem vnímá víc a zážitky jsou intenzivnější.
Trať Českým středohořím si svůj půvab zachovala dodnes. Jak už jsem zmínila, je stále dost lidí, kteří si romantiku jízdy vláčkem dopřejí a vytrvalci, co by vlak za jiný dopravní prostředek nevyměnili. Potěší i fakt, že počet příznivců železnice stále roste. Dokázala to například velká účast lidí na letošním březnovém zahájení provozu Kozí dráhy v Telnici.
Jisté je, že z nádraží Teplice zámecká, oproti vzpomínaným časům našeho dětství, vyjíždí mnohem méně spojů. Nejen vlivem charakteru doby, ale také v důsledku sesuvu půdy mezi Chotiměří a Radejčínem u Dobkoviček v červnu 2013. (Trať se utrhla společně s rozestavěnou dálnicí D8 v délce zhruba 200 metrů a není opravená dosud.) Vlakem se od té doby dostanete jen do Radejčína. Pak musíte autobusem. Nebo ještě lépe, od radejčínského nádraží dál pěšky. Ta lokalita za to stojí.
Jaká je historie trati?
Stavba železnice z Řetenic do Lovosic, přes nádraží Teplice Zámecká zahrada, začala na podzim 1896 a následující rok se úsek v délce 36 kilometrů podařilo dokončit. Důvodem k výstavbě byla mimo jiné i tehdejší přeprava uhlí z bílinských dolů.
Stavba to nebyla jednoduchá a nastražila řadu překážek. Například mezi Úpořinami a Hradištěm museli stavaři prorazit téměř 234 metry dlouhý tunel. Výstavbu trati poznamenaly i výškové rozdíly. Její nejvyšší místo leží u Radejčína v nadmořské výšce 372 m, zatímco nejnižším úsekem trati je stanice Lovosice s polohou 152 m n. m. Sklony na trati dosahují místy i 25 promile.
Koncem roku 1897 byla trať zprovozněná včetně všech nádražních stanic. Z řetenického nádraží vedla přes Teplice Zámecká zahrada na zastávku v Proseticích, odtud do Bystřan, Úpořin, Hradiště, Žalan, Bořislavi, Žimu, Opárenského údolí a pokračovala dál do Lovosic.
Krajina Českého středohoří nabízela úchvatné výhledy, ale pro železniční dopravu znamenala zároveň kopcovitý a náročný terén. Z toho důvodu Ústecko-teplická dráha na přelomu 19. století rozšířila vozový park o 22 silných parních lokomotiv z Rakouska. Lokomotivy dosahovaly rychlosti 45 km/hod a postupně k nim přibyly i lokomotivy tendrové.
Začátkem 20. století bylo na trať přes nádraží Teplice zámecká vypravovaných šest spojů osobních vlaků denně. V lednu 1923 byla Ústecko-teplická dráha zestátněná a její provoz převzaly Československé státní dráhy. Na konci 40. let prudce klesla frekvence nákladní dopravy a dráhy přistoupily ke zjednodušené výpravě vlaků. Znovu obsazené byly stanice výpravčími až v roce 1954.
Jedna z největších nehod na trati
V říjnu roku 1961 došlo k jedné z největších železničních nehod na této trati. Při vjezdu do stanice Žalany vykolejila na výhybce předním běhounem parní lokomotiva, která za sebou táhla 46 vozů. Lokomotiva doslova přeorala lovosické zhlaví stanice v délce 70 metrů. (Zhlaví je místo mezi výhybkami ve stanici, kde jsou dvě skupiny kolejí za sebou.) Zohýbala kolejnice a drtila pražce, jako by to byla dětská stavebnice. Škody byly tehdy obrovské.
I když nehoda vypadala hrozivě, neskončila tragicky, vzhledem k tomu, že nešlo o osobní vlak. Lokomotiva zůstala po rolování ležet před staniční budovou na boku. Osm nákladních vozů se poskládalo na jednu velkou hromadu a další vozy vykolejily. Strojvedoucí, vlakvedoucí i průvodčí byli zranění. Topič se na poslední chvíli zachránil skokem z lokomotivy. Výpravčího, který děsivému divadlu přihlížel na peróně, zachránil vzrostlý strom před staniční budovou. Příčinou vykolejení byl neupevněný čep podvozku běhounu v rámu lokomotivy.
Nádraží Teplice Zámecká zahrada dnes slouží především turistům k cestám do Českého středohoří. Mezi Řetenicemi a Radejčínem zůstala v provozu pouze jediná kolej. Ostatní zívají nudou a zarůstají plevelem od období snižování zájmu o železniční dopravu. Určité signály ale naznačují, že se situace obrací k lepšímu. Vzhledem k úžasné atmosféře této trati si proto společně přejme, aby se co nejdříve obnovila v celé své délce. A také, aby žádného chytráka s kalkulačkou místo srdce někdy nenapadlo, že by ji bylo lepší docela zrušit.
Zdroje:
Teplické a ústecké inzeráty, 12/2007, Web: Lokálky Českého středohoří
