Petr Reimann 1.1. 2025 odešel.
V tichosti.
Bez pompy, gest a zbytečných slov.
Stejným způsobem, jakým žil.
Zemřel chlap.
(Jako kopretin v lednu…)
V jednom z dávných rozhovorů jsem ho pojmenovala Bludným Holanďanem.
On jím vážně byl.
Měl ateliér v Českobratrské ulici.
Nad bytem, kde jsem vyrůstala.
Po letech v tom bytě dokonce nějaký čas bydlel i on.
Potkávali jsme se.
Na schodech.
V ulici.
Na výstavách.
Na OKSu…
Jen tak
I pracovně.
Jednou mi nabídl, že mně namaluje.
Odmítla jsem.
Byl obrovskou přehradou klidu.
Rozhlehlým hájemstvím ticha.
Zázemím bez konce.
Jsem pravý opak.
Divoká, zhrublá.
Rozbila bych to…
Uměl úžasným způsobem číst v lidech.
Přečetl si člověka od duše k očním panenkám.
A uchoval ten obraz v sobě.
Hluboko.
Nedávno jsem mu řekla, že nerada chodím mezi lidi.
Usmál se.
Podíval se na číšnici, která nám nesla kávu a řekl: Vždyť já přece vím, Ino.
Jsou lidi, se kterými se stále míjíte.
Spoléháte se na to, že se zase někde potkáte.
Třeba na místě, kde nebude moc lidí.
Zato hodně emocí.
Od duše k panenkám.
Hromady pocitů vetkaných do obrazů, objektů, koláží.
Vjemů a dojmů, o kterých se tak krásně mlčí. Celé hodiny.
Nebo na sebe narazíte v Šanově.
V Zámecké zahradě.
Mávnete a pošlete si úsměv.
Rozhovor, který jsme plánovali, už neuděláme.
A tady dole
strašný prázdno…
Petr Reimann
Petr Reimann se narodil 9. září 1945 v Teplicích, Proseticích. Velký vliv na něho měl učitel kreslení Jaroslav Nobillis. Vystudoval SVVŠ v Teplicích a pracoval v propagačním oddělení tehdejšího Prioru. Odtud byl v roce 1972 vyhozený pro porušení socialistického řádu, protože namaloval portrét Marty Kubišové, který vyšel v měsíčníku Revue Teplice. Práci našel jako bagrista a dělník v řetenické cihelně. Vrátit se zpátky k práci, kterou měl rád, se mu podařilo až po dvou letech v teplické Obnově. V letech 1990-2000 žil a tvořil v Holandsku. Po návratu pracoval jako učitel ve Speciální škole v Trnovanech a později na pile ve Světicích. Žil a tvořil v Teplicích, kde 1. ledna 2025 zemřel.
