Potencionální Shakespearové,
než se posadíte k počítači, promnete prsty a spustíte je na klávesnici, měli byste znát několik pravidel tvůrčího psaní. Skutečnost, že na pultech s bestsellery citelně chybí vaše kniha, vás může skvěle motivovat, ale pro odstartování spisovatelské dráhy je to trochu málo.
Potřebujete dostat pod kůži tři základní věci, bez kterých v sobě talent zadupete ještě dřív, než si stačí zaskotačit ve světle ramp. Jasně, stává se. Objeví se chlap z Horní Dolní, sepíše zážitky z pasení krav, prdí na formu, na pravidla, vychrlí na papír, co prožil, a jeho kniha je trhákem. Aniž by na sobě kdy pracoval, aniž by kdy přečetl víc, než dvě strany Slabikáře. Podobnými jevy se ale nenechte odradit, ani nalákat. Výjimky potvrzují pravidlo a od toho tu jsou.
3 zásady tvůrčího psaní.
1) Číst
Nemyslím dětské časopisy, komiksy, porno nebo zahrádkáře. Měli byste se učit od profíků. Číst beletrii, poezii, sci-fi (podle toho, kam s vámi sympatie smýkají). Četbou se učíte vnímat svět intenzivněji a intenzivněji ho prožívat. Díla jednotlivých autorů vám pomohou rozšiřovat váš vlastní svět. Vaše slovní zásoba začne košatět, stejně tak představivost, což jsou dojné krávy, které musí na své „farmě“ chovat každý spisovatel.
O knihách, které čtete, si dělejte poznámky. Jak vnímáte děj, jeho spád, dynamiku textu, jednotlivé postavy, dialogy, které pasáže vás dostaly do kolen a které naopak nudily – a proč. Jestli vás obsah do sebe vtáhl, nebo jste se do čtení museli nutit. To všechno jsou postřehy, které vám později pomohou najít svůj vlastní směr.
2) Psát
Jaký to objev u břehů Ameriky! Stejně jako se z dobrého kytaristy nestane bez pravidelného cvičení rocková hvězda, tak se ani z vás bez pravidelného psaní nestane literární hvězda. Tak to je. (Pojďme teď kašlat na výjimkové horkokvašky.)
Na dobrém stylu je třeba tvrdě makat. Umět proplouvat mezi hranami fantazie, udržet si čistou hlavu v bouři pocitů. Styl nevytříbíte bez intenzivního psaní. Jestliže jste nikdy nepsali, váš Shakespeare může být někde uvnitř zapikaný, ale surový, bez vůně, bez šťávy a emocí. Musíte se vypsat, ohoblovat nánosy zažitých „nicmoc“ stylů až na zdravou mízu. Pak budete na správné cestě.
Pište denně. Velmi dobrým prostředkem je deník, sepisujte své myšlenky, dojmy, příběhy, které zaslechnete. Jděte sami sobě vstříc. Posilujte výrazové schopnosti prostřednictvím obrazu, situace na ulici, koncertu, fotografie a především aktivním životem. Doma na zadku inspiraci neposbíráte. A jestliže ve vás spisovatel opravdu chrní, po čase ho probudíte a řeknete: „Jo, tohle je přesný. Tenhle styl, to jsem já. Od hlavy až po duši.“
3) Zpětná vazba
Bez zpětné vazby můžete pohořet. Budete přesvědčení, že píšete skvěle a ono to nebude ani na dobrou s mínusem. Proto občas předhoďte úryvek někomu, kdo vám řekne na férovku, jestli je to ke čtení. Později mu pak podsuňte i dokončené dílo.
Takovým pokusným králíkům se říká beta-čtenáři. Neměl by to být někdo, kdo vás bezhlavě miluje nebo naopak bezhlavě nenávidí. Podobní kritici jsou pod vlivem svých emocí a jejich názory bývají o ničem. Jmenujte beta čtenářem někoho neutrálního, o kom víte, že vás nebude šetřit, ale ani zbytečně shazovat. Někoho, kdo rád čte a neskončil jen u Honzíkovy cesty. Mimochodem, beta-čtenářů je dobré mít několik. Víc hlav… Vždyť to znáte.
P.S.
Je toho ještě spousta. Prozatím bude stačit, držet se základních rad, než nastartujete. Vymezte si žánr, ve kterém se chcete realizovat, cvičte psaní, tvořte krátká dílka, povídky, básně, ať se rozepíšete, než se pustíte do obsáhlejší věci. Jo, a ukliďte si psací stůl. Aby vás hledání nepodstatných maličkostí nezdržovalo při hledání toho podstatného.
Přeju vám hodně štěstí!
