Zima není ideální počasí ke šplhání do zalesněných vrchů. Když ale venku neleží sněhu po kolena, proč si nedopřát zimní výhledy do krajiny, nerušené olistěnými korunami stromů. Pohradická hora nedaleko Úpoře (čedičový kužel s výškou 419 metrů nad mořem), je jedním z výletních cílů, které vám nezaberou celý den, a přesto vás za výšlap náležitě odmění.
Aloisova výšina
Hora, které se říká Aloisova výšina nebo jen Porač, je čedičový útvar se dvěma vrcholy spojenými úzkou pěšinou. Na severní straně najdete zbytky nejstarší rozhledny Českého Středohoří, kterou tady nechal v roce 1838 postavit v novogotickém slohu pražský arcibiskup Alois Josef Schrenk. Na jeho počest se ustálil název Aloisova výšina.
Rozhledna byla z kamene, vytažená do výšky 15 metrů, měla oválný tvar o průměru 6 metrů, dvě podlaží, okna s lomenými oblouky a nahoře byla zakončená cimbuřím. Dnes z ní zbyla jen velmi malá část obvodové zdi.
Napravo (na jižní straně) spatříte torzo stavby, které při troše fantazie připomíná miniaturní Stonehenge. Na poměrně úzkém hřebenu se tu k nebi tyčí čtyři sloupy. (Bohužel i se jmény hloupých, nastříkaných sprejem.) Jedná se o zbytky původního vyhlídkového altánu, který byl postavený krátce po dostavbě rozhledny.
Propojení se světeckým zámkem
Pohradická hora s rozhlednou a altánem byla ve své době oblíbeným výletním místem, propojeným dlouhou promenádou se zámkem ve Světci. Na svahu kopce můžeme najít další zbytky staveb, které nejspíš sloužily jako sociální zázemí výletníkům. Po smrti pražského arcibiskupa, který na světeckém zámku sídlil, přestal být o vyhlídku zájem a místo začalo pustnout. Pozdější snahu o rekonstrukci vyhlídky přerušila v roce 1914 první světová válka. Postupnou devastaci pak urychlilo zemětřesení, které horu zasáhlo v 60. letech 20. století.
Z místa, kde původně stála rozhledna, se dnes můžete kochat výhledem na panoráma Krušných hor, na Doubravskou horu, elektrárnu Ledvice, město Bílinu, Teplice, Klínovec, hrad Hněvín, Komáří Vížku, ale i Děčínský sněžník. Pohled od altánu zase nabízí malebné okolí obce Kostomlaty pod Milešovkou. Dejte jen pozor, až budete přecházet od vrcholu k vrcholu. Pěšina je poměrně úzká a místy jsou tady prolákliny, do kterých by nebylo příjemné se skutálet.
Zlikvidované Pohradice
Pod horou, mezi obcemi Štrbice a Úpoř, stávala kdysi obec Pohradice. Ta byla v roce 1964 srovnaná se zemí. Důvodem byly propady okolního terénu způsobené těžbou hnědého uhlí, prováděné v dole Svornost (Stalingrad) v Ohníči. Důlní činnost se podepsala i na samotné hoře, kde jsou rovněž propady terénu patrné.
První zmínka o Pohradicích je z roku 1549. Název obce historici vykládají jako označení místa, kde žijí lidé, kteří vykonávají službu panstvu na světeckém zámku. Dochovaly se některé informace o počtu obyvatel. Například v roce 1883 stálo v Pohradicích 21 domů s 97 obyvateli. Jednu dobu se tady dokonce počet obyvatel zvyšoval v souvislosti s tím, jak se v okolí Světce začaly otevírat doly.
Tehdy lidé ještě netušili, že jim jejich chlebodárce vezme jednou střechu nad hlavou. Na počátku 20. století měly Pohradice 112 obyvatel německé národnosti. V roce 1921 zde bydlelo 116 Němců a 20 Čechů. Ještě v roce 1957 obec žila svými každodenními radostmi i starostmi. Působil tady například švec, tesař, pastýř, hospodařilo tu 9 sedláků.
Doly ničily obci za obcí
Činnost těžařů postupovala a nelítostně narušovala okolní krajinu. Počet propadlin narůstal. Umanutí tehdejšího vedení dolů, že území Pohradic zabere těžbou nejpozději do roku 1966, se bohužel naplňovalo.
Kolik obcí kvůli téhle umanutosti a zaslepenosti zmizelo z map. Kolik osudů bylo zasaženo, kolik lidí přišlo o kořeny, o místo, kde se narodili, kde vyrůstali, kde prožili své dětství. Těžba nakonec narušila okolí tak, že lidé raději své domy začali opouštět. Rovnat vesnici se zemí tu ohníčské doly začaly v roce 1964.
Výchozí bod z Úpoře
Ale zpátky k dnešku. Pohradická hora, která nad krajinou sice neční tak výrazně, jako jiné dominanty Českého Středohoří, nabízí překvapivě úžasné výhledy. Nejjednodušeji se na místo dostanete přímo z Úpoře. Cesta sice není značená, ale stačí zvednout hlavu a najdete správný směr. Pozor na to, že zejména poslední část výstupu je poměrně strmá. Pro kočárky a jejich osazenstvo tenhle výlet rozhodně není.
A co se dětí týče, trasa je vhodná spíše pro ty starší, tak od 6 let. Na Pohradickou horu se můžete vydat i z Kostomlat pod Milešovkou po bývalé silničce, která vedla do Pohradic. Jde o cestu žlutě značenou. Na úpatí hory se s ní ale musíte rozloučit a zamířit neznačenou stezkou přímo vzhůru za nosem.
Když dorazíte na vrchol, pocítíte, jak se vám po těle i duši rozlévá ten jedinečný dobyvatelský pocit. A až se budete rozhlížet po okolní krajině, vzpomeňte na obyvatele Pohradic. Věnujte vzpomínku lidem, kteří kvůli těžbě museli opustit své domovy. Všem těm, kteří v téhle krásné lokalitě kolem Pohradické hory prožívali své dětství, své příběhy, své životy.
