Utrácela jsem. Ticho. Celý den. Do poslední minuty. Špalíček písní pohřebních verš k verši smutek ke splínu. Vzpomínky našmodrchané ze stínů. Táta tenhle den pokaždé praštil pěstí do stolu a… Číst dále »Poezie: Srpnové leporelo
Pozvánka na sobotní oběd do hotelu Augustusberg v Bad Gottleuba. Jak mně se tam nechtělo. Večer jsem se vztekala, jako malej trucovitej fracek. (Zase mě táhnou někam mezi lidi a… Číst dále »Oběd v Bad Gottleuba
Věděla jsem, do čeho lezu. Nářez. Se vším, co si pod tím dokážete představit. Nechybí nic. Hank Chinaski, hlavní postava Vyrůstá na periférii života, ve čtvrti pro lidi bez budoucnosti.… Číst dále »Charles Bukowski: Šunkový nářez
Neuvěřitelná síla. Poslední knížka Ivy Hercíkové, kterou napsala po mozkové příhodě. Krátce po tom, co se musela učit znovu mluvit, číst, psát, myslet… Nakladatel ponechal nesrozumitelnosti, chyby, nepřesnosti, aby nenarušil… Číst dále »Iva Hercíková: Dám si to ještě jednou
Méďa koupil k Vánocům robotický vysavač. Maká, kluk robotickej, až se z něho kouří. Jenom se někdy zasekne mezi ložnicí a obývákem o vyčnívající práh a pak se nehne z místa. Když se… Číst dále »Kterak Méďa s Hugem opravovali práh
Dočteno. A jak jsem pana Josefa Vinkláře nikdy moc nemusela, tímhle vyprávěním mě nadchl. Jeho popis cesty dětstvím, dospíváním a životem u divadla odkrývá, nebo pro nás starší osvěžuje, spoustu… Číst dále »Josef Vinklář: Pokus o kus pravdy
Před několika dny, v sobotu 1. června, jsme s Medvědem měli výročí. Začali jsme spolu bydlet přesně 1. června v roce 2001. Náš první společný byt. První společná ložnice, společná… Číst dále »Spolubydlící jsme už 23 let
Ucpal se mi odtok v kuchyňském umyvadle. Nejspíš už odmítl trávit mnou servírovaný omastek, lógr a další nechutný zbytky. Neupírám mu nárok na vyjádření vlastního postoje. Já ale měla plnou… Číst dále »Gumi bim bam aneb Kdo je bez viny
Sousedka se na mě trochu zlobí. Bude to kvůli zástěně, kterou jsem rozdělila společný balkón na dva privátní balkóny. Vzpomínáte? Už jsem tady o tom psala. I když je sousedka… Číst dále »Soukromí si střežím jako pes
Každých čtrnáct dní jezdíme pomáhat Méďovo rodičům. Obstojně dávám, že je to správný. Že čas věnuju lidem, kteří mě přijali do rodiny. I po všech šarádách, co jsme s Méďou… Číst dále »Když své emoce musíš držet na řetězu
