Umělci to mají tak. Jakmile jim začne někdo určovat směr, omezovat je zažitými standardy, zužovat jejich prostor fantazie a tlačit je k zemi, tvůrčí duch ztrácí sílu a slábne. Začne se přizpůsobovat trendům, lámat se do póz a selfíček pro potlesk davu a složí křídla. Odpojí se od zdroje svého já a po čase zapadne do neutrální šedi.
V galerii Šárka teplického muzea, kterou najdete nad Ptačími schody, je k vidění výstava Clay Garden. Díla, která mají zatraceně daleko k šedi vám dopřejí nevšední prožitek, emoce a dojmy. Své práce pod standardou o „podobenství planiny divoce rostoucích umělců“ tu prezentují studenti ateliéru Design keramiky Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Skupina, která část roku žije ve společné symbolické zahradě, v experimentálním keramickém centru v Dubí.
Možná stejně jako já budete mít pocit, že jsou autoři děl v galerii s vámi. Že vás provázejí svým světem lehce, plavně, nenuceně, bez ovací a gest. Marek Kounovský, Josef Kocman, Magdaléna Komancová, Aneta Votavová, Pavel Nešpor a Kateryna Klyuchko, vás v určitém okamžiku donutí podívat se na své dlaně, protože v nich ucítíte chlad hlíny. Odněkud zaslechnete roztočený hrnčířský kruh a projede vámi podivný neklid a urputná netrpělivost. Impulsy, které aktivují tvůrčí euforii. Díky těm několika vystaveným pracím si rovněž uvědomíte, jak pestrý, rozmanitý a bouřlivě motivující dokáže život být.
Moc bych si přála, aby studenti, jejichž práce máte šanci vidět už jen do 20. srpna, svá křídla nikdy nesložili. Ani ze slabosti, ani z donucení, ani tehdy, když dospějí k pocitu, že nic nedokázali. Aby překonali nesnáze, nedůvěru v druhé i v sebe sama a šli dál. Aby motto jejich výstavy o podobenství planiny divoce rostoucích umělců nevyčpělo. Nikdy. Ani v konfrontaci s každodenností, všedností, překážkami nebo davovým standardem.
Díky za ten zážitek.
