Děti z Dětského domova v Tuchlově připravily na úterý 17. prosince vánoční besídku. Pro lidi, kteří si udělali čas, aby s nimi pobyli. Pro lidi, kteří přišli, zatleskali, zasmáli se, ocenili jejich výkony, měli si s dětmi co říct a poskytli jim důležitou zpětnou vazbu. Objevili se i někteří z rodičů. Ti ale po vystoupení zase odešli…
Když jsem přicházela společně s dalšími návštěvníky, běžely děti naproti lidem, kteří s domovem dlouhodobě spolupracují. Objaly každého z nich a zdravily: Ahoj strejdo, Ahoj teto! Nebylo pochyb, že ta bezprostřední radost ze setkání je oboustranná. Trochu mi v tu chvíli bylo líto, že nejsem jednou z tet.
Děti jsou všech
Besídka nabídla scénky, tanec, humor. V té velké rodině, kde je celé hejno dětí pod křídly tet a strejdů, mají nastavené pravidlo všichni za jednoho a jeden za všechny. Spojuje je možná víc, než si dokážeme představit. I mně, introvertovi, bylo mezi nimi náramně dobře. Měla jsem pocit, že sem patřím, že je to i moje rodina. Ostatně, které děti naše nejsou?
Byl to nevšední zážitek, hodně silný a mně prolítla hlavou spousta myšlenek. Vzpomněla jsem si na mamku, jak před štědrovečerní večeří trvala na tom, abychom se kolem stolu chytili za ruce a ona poprosila toho nahoře, aby nás od sebe nikdy netrhal. Vzpomněla jsem si na pocity štěstí, když jsem viděla rozzářené oči svých dětí u vánočního stromku. Na pocity hrdosti, když jsem později vnímala, jak pevně drží všechny spolu.
Vánoční přání
Nebyla bych docela upřímná, kdybych zastírala fakt, že mě na tuchlovské besídce dostihl i smutek. Z pocitu, že tyhle děti nemohou vyrůstat s mámou a tátou. Že kdykoli, když mají potřebu se stulit do jejich náruče, to udělat nemohou. Na druhou stranu jsem přesvědčená, že o děti v Tuchlověpečují báječné tety se strýčky, které nedovolí, aby je nějaké trápení trvalo moc dlouho.
No a já, až se letos s rodinou chytneme u vánočního stromku za ruce, poprosím toho nahoře mimo jiné i o to, aby všem dětem, které vyrůstají bez mámy a táty, pomohl jednou najít cestu k vlastní úžasné a šťastné rodině. K vlastnímu domovu, který bude už z dálky zvonit dětským smíchem, vonět máminými koláči a nevyvětratelnou láskou.
