Ve středu 23. února rezonovalo Kulturní centrum Duchcov poezií. Konala se tu recitační soutěž Duchcovská růžička pro mateřské a základní školy v režii DDM Sluníčko a KC Duchcov. Jubilejní 20. ročník. Z pódia zněly básně Hrubína, Skácela, Erbena, Seiferta, Šruta, Šiktance, Lukešové, Kratochvíla a dalších. Publikum si kromě jiných vyslechlo hned v několika podáních Skácelovu Uspávanku s Popelčiným oříškem. (Nejspíš TOP básnička současných školaček.)
Ten pocit, když na tebe míří fotoaparáty, ty se na pódiu ukloníš a slyšíš potlesk. Ani absenci červeného koberce pro hvězdy filmového plátna nebereš tragicky. Sláva je momentálně přece tak blízko, na dosah. Co na tom, že řada recitátorů ještě neumí nakládat s dechem, polyká koncovky, drmolí, neotevírá pořádně ústa a artikulace pak někde v koutě tiše pláče. Co na tom…
Recitovat před plným sálem? Ani za nic!
Ano, soutěžící občas zapomněli slova a tréma měla některé osedlané jako Don Quijote de la Mancha svoji Rozinantu. Co na tom. V Duchcově vyhrál každý, kdo dokázal vystoupit na pódium a zarecitovat. Tohle klání nemělo poražených, jenom vítěze. A větrné mlýny odevzdaně svěsily své napřažené lopatky. Mimochodem, zkuste si to. Schválně, jednou vylezte na pódium před spoustu lidí a recitujte.
On by vás přešel takový ten sebestředný přetlak, že je nutné něco kritizovat. A uměli byste mohem více ocenit, jak se děti na pódiu dokázaly poprat samy se sebou. Jak zabojovaly se svým strachem, s nervozitou. Všichni, co v soutěži vystoupili, byli jednoduše vynikající. Už proto, že se přihlásili, že do toho šli.
Neméně skvělou práci v Duchcově ale odvedla i porota, které předsedala Vendula Mikulová z duchcovského Divadla M. (O Divadle M najdete info TADY.) Víte, už nějaký pátek se po podobných soutěžích potloukám a tahle porota, věřte mi, rozhodovala na pohodu. Uměla povzbudit, když odněkud táhl strach a nervozita. Uměla poradit – tohle příště raději ne, ale jinak dobrý a fajn, že jsi dorazil.
Tak by to mělo být
Protože poezie a děti. Zaplať pánbůh za podobné akce. Je jich jako šafránu. Děti na nich posilují sebedůvěru, odvahu, chuť něco dokázat. Tohle všechno v Duchcově bylo. A jestli si děti nabraly od každého z těch oblázků pro stavbu svého lepšího já jen několik malých kamínků, jestli si z toho odnesly jen něco málo, je to i tak skvělé. A nebojte, ony to brzy všechno doženou.
Mají totiž na rozdíl od nás dospělých pořád ještě rozevřená křídla. A otevřené oči dokořán, aby viděli na své sny. Jen tak jim je nevymluvíte. Vlastně jednou možná ano. Až dospějí. Pak třeba některé z těch dnešních dívenek zacuká v koutku, když jí připomenete, že kdysi chtěla být slavnou herečkou.
Jak rozhodla porota?
Čestné uznání obdrželi: Tereza Jelínková, Jan Slepička, Eliška Fišerová, Veronika Dvořáková, Zdeněk Andrle, Tereza Kopecká, Tereza Burešová a Lucie Kmochová.
Třetí místa obsadily Ella Zatloukalová a Ella Horáková.
Na místě druhém skončila Anežka Dbalá a Eliška Červená.
Pomyslné fanfáry pro soutěžící na prvních místech si letos vyslechly: Adéla Růžičková, Laura Balejová, Stella Popková a Zoe Steineckerová.
Všem, co se zúčastnili, velká gratulace!
