Monika Martykánová: Alegorie covidu
„Alíku, pojď, už můžeme ven!“ Ne, nebude to o výcviku psů. Jen si touto úsměvnou vzpomínkou na nedávno zhlédnutou sérii porcelánových sošek Moniky Martykánové, nazvané Alegorie covidu, vytvářím antré k reflexi na výstavu. Ta je aktuálně k vidění v Domě porcelánu s modrou krví v Dubí až do 10. listopadu a vězte, že je mimořádná.
Vzpomínáte? Na dobu lockdownu, kdy se mohli lidé i psi venčit jen po deváté večer? (S těmi psy, pravda, to až tak tristní nebylo, ale přece jen…) Kdy jste si doma ze zoufalství sami stříhali vlasy, protože kadeřnictví byla zavřená? A kdy byli kurýři na roztrhání, protože nebylo možné jít pořádně nakoupit? Tak a teď si zkuste tyhle příklady představit transformované do porcelánové podoby…
Vzkazy zakomponované v porcelánu
Porcelán není zrovna materiál, od kterého bychom čekali témata z aktuálního dění ve společnosti. Jenomže „časy se měěěění“ a umění se posouvá stále dál. Za horizonty dosud zažitých a popsaných hranic i limitů pro využití jednotlivých materiálů. Vývoj nezastavíme a podobu umění formují sami umělci, kteří už z podstaty své kreativity neradi setrvávají v zažitých kolejích. Hledání nových cest a možností je to, co posouvá obecně nejenom kumšt, ale i tvůrčí vyzrálost autorů uměleckých děl.
Zmínila jsem Moniku Martykánovou a její tvorba je tím, oč v článku kráčí. Díky její výstavě jsem byla před několika dny obdařená nebývalou euforií a velice příjemnými dojmy. Pocity, které si užívám sotva jednou za půl roku. A to i přesto, že po galeriích slídím jako policie po kokainu.
Monika Martykánová, jak jsem zmínila, momentálně vystavuje v Domě porcelánu s modrou krví. Porcelán k porcelánu, nabízí se. Není to ale až tak jednoznačné. Modrodům, jak mu místní říkají, patří sice společnosti na výrobu věhlasného Českého porcelánu, který znáte pod názvem cibulák. V téhle galerii se ale „točí“ i umění porcelánu na hony vzdálené. Jasně, na autory, kteří se porcelánu upsali, tu narazíte nejčastěji.
Hledání možností a limitů jako vášeň
Moniku Martykánovou porcelán fascinuje svojí křehkostí a nevypočítatelností. Vytváří z něho vpravdě neotřelá díla. Když třeba vidíte její porcelánovou sošku chlapíka, jak venčí psa nebo dívky, která si v soustředěné póze zkracuje nůžkami ofinu, zaškube vám v koutcích. Chvíli zaváháte a řeknete si: To je fór? Kde jsou motivy roztančených křehkých víl, kde je rokokem sešněrovaná vznešenost zamilovaného páru pod rozkvetlým stromem nebo elegance psů v pozici ochránců popelníků?
Jestliže vás napadly pojmy jako ironie nebo sarkasmus, zapomeňte. Monika Martykánová zapracovává svá poselství a vzkazy do materiálu, od kterého byste to zkrátka nečekali. Proto ty počáteční rozpaky. Rozhodně ale necílí na vaši bránici a nečeká salvy smíchu. Cílem těch půvabně a nekompromisně realistických dílek je, abychom se nad aktuálními tématy dokázali na chvíli a trochu jinak zamyslet.
Na výstavě vás nadchne nejenom precizně odvedená práce autorky, famózní respekt k materiálu, řemeslu a tradici, ale i ony neobvyklé, pro porcelán jedinečné, a vlastně v podstatě všední motivy. Jako když jste se poprvé dostali za hranice země, kde jste nikdy nebyli. Máte zvláštní pocit uspokojení, naplněné zvědavosti a radosti. Pocit, který bychom si v optimálním případě měli odnášet z každé výstavy.
Monika Martykánová (29)
Monika Martykánová je absolventkou Ateliéru keramiky a porcelánu na pražské UMPRUM. Jejím oborem je porcelán, který představuje spojení tradičního řemesla a umění, designu. Výstava prezentuje poslední díla, věnována porcelánové plastice, i dřívější práce, zaměřené na experimenty s porcelánovým materiálem a jeho limity.
Mimo tradiční technologický postup, kterým je lití do sádrových forem pro tvorbu plastik, využívá i netradiční postupy. Napodobení strojového 3D tisku, jehož ruční variantu tu prezentuje projekt 3DIY, inspirovaný paličkovanou krajkou. Dále lití vrstev porcelánové hmoty na sebe k dosažení různé míry průsvitnosti.
Mezi nejprestižnější ocenění autorky patří cena Czech Grand Design v kategorii Objev roku. Její díla figurovala několikrát na festivalu Designblok, na výstavě Terra Alba v Moravské galerii a úspěch získává i v zahraničí. Například při exhibici Made by fire v Miláně v rámci největšího světového festivalu designu. Její práce jsou součástí sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a Muzea města Prahy.
Více o Monice Martykánové TADY.
