Patří ke každoroční tradici zastavit se na začátku nového roku a zmapovat, jakými proměnami jsme za těch dvanáct měsíců prošli. Zpětně si promítnout celou roční cestu. Všechny odbočky, odpočívadla, křižovatky, nehody a zkratky. Mezníky, které nás buď posunuly, vystřelily vzhůru, nebo naopak zdržovaly, katapultovaly zpátky, či s námi dokonce flákly o zem.
Osobnost a selekce posbíraného
Celý život procházíme proměnami. Ať fyziognomickými, nebo psychologickými. Otiskuje se do nás prostředí, ve kterém vyrůstáme. Neseme v sobě potenciál emocí, citů a vztahů k lidem, tvarovaný hodnotami a výchovou rodičů i působením ostatních autorit. Vzory, které přebíráme do doby, než dozraje naše osobnost. Dál pak selektujeme, přijímáme a vstřebáváme jen to, co sami považujeme za správné. (Upřímně, zdaleka ne všem se podaří, aby k poslednímu bodu dospěli.)
Na nový rok přemýšlejme, jak změnit zažité
Základem jakékoliv proměny je změna. Některé přicházejí s dobou. Formují se podle situace ve společnosti, ovlivňují je aktuální nálady, nastavení objektivně uznávaných norem a hranic, a ty jen těžko ovlivníme. O řadu změn se ale můžeme vědomě přičinit. Zejména v případě, že chceme sami sebe posunout k lepšímu obrazu.
Když kupříkladu změníme jídelníček a přejdeme ke zdravější formě stravování, bude výslednou proměnou zlepšení fyzičky i psychiky. Když přestaneme čučet celé hodiny do mobilu, získáme více času na rodinu, na koníčky, na osobní rozvoj. Pozitivní proměnou projde naše psychika, fyzické zdraví, ale i vztahy.
Nový rok je příležitost pro změny
Někdy se ke změně nemůžeme rozhoupat. Důvodem může být skutečnost, že jsme uvízli v prostoru, který s námi nekoresponduje. Strčte jedince, závislého na tichu a samotě, do paneláku v rušné části města a zaděláte mu na psychický problém. Stejně, jako když na společnosti závislého extroverta přestěhujete na samotu někde v horách.
Něco změnit může být ale obtížné často i proto, že kotvíme s lidmi, jejichž naturel, představy a vztahy jsou na míle vzdálené těm našim. Plácáme se ve vztahu jak rybka v zavařovačce, než rezignovaně klesneme a necháme sebou házet podle toho, jak kdo pohne sklenicí. Naše já časem vyčpí, ztratí svoji sílu, jedinečnost, radost z pohybu i víru v sebe.
Proklamované dno mine jen málokoho
Jasně, každý může na své cestě tvrdě narazit. To ovšem neznamená konec. Po prvním pádu v sobě většinou najdeme dost síly, abychom se vyškrábali zpátky. Poněkud beznadějně, pravda, pak vyhlíží situace, když se pády opakují. Býváme dolámaní, bolaví a unavení. Vůle vyprchá, vytratí se víra a dojde nám dech. Stočíme se někde jako šnek do své ulity a čekáme, co přijde.
A rezignovaně čekat je nejhorší, co můžeme v takových situacích udělat. Vymlouvat se, že už nemáme dost sil. Že už jsme se vyčerpali, chybí nám motivace i vůle. Osobně jsem si tu hubu na dně odřela několikrát. A tak můžu s čistým svědomím tvrdit, že sílu najdeme vždycky. Alespoň dokud dokážeme myslet, dýchat, komunikovat a cítit – máme pořád šanci a schopnost se ode dna odrazit a začít znovu.
Odpoutejte se od manipulátorů a negativistů
Myšlenky, že stojíme za starou belu a že je na změny už pozdě, vedou jen k další sebedestrukci. Vždy je dost času na to, zvědomit si sebe sama, své hodnoty, klady, zápory, celistvost svého jedinečného já. Nikdy není pozdě, abychom oprášili své sny a plány. Je třeba zbavit se všeho, co nám v jejich dosažení bránilo a brání. Zejména lidí, kteří z nás vysávají energii a manipulují s námi ve svůj prospěch. Ty musíme poslat promptně k šípku, ať táhnou z cesty.
Přání pro nový rok 2024
Přeji všem, abychom v sobě našli sílu změnit cokoliv pokaždé, když budeme potřebovat. Abychom neobrůstali mechem, nenechali se unášet davem, přílivy, odlivy, ani svými pochybnostmi. Neměli bychom nikdy rezignovat na svoji osobitost a podléhat nekriticky názorům druhých. Pojďme si vážit sebe samých, abychom v sobě sebe našli.
Svět nebude lepší, když nebudeme lepší my. Když budeme neustále plandat ve větru, který zrovna vane, budeme držet hubu a krok a budeme se bát projevit svůj názor, nebude lepší. Svět uděláme lepším tehdy, když se zbavíme cejchu pěšáků v šachové partii manipulátorů a mocipánů. Když se naučíme vážit si sami sebe, svých hodnot, cest, kterými jsme prošli.
Ke zlepšení světa přispějeme, když se naučíme o problémech diskutovat věcně a objektivně jako vyzrálé a rozumné bytosti. Když budeme k ostatním přistupovat s takovou mírou pokory, která náleží každé živé bytosti. S tolerancí k jedinečnosti, na kterou má nezadatelné právo každý bez výjimky. K té jedinečnosti, která dělá náš svět pestrým a bohatým.
