Napíšete knihu. A vydáte ji. Jednoduché jako facka…
Omyl!
Pokud jste samorost jako já a neradi někde škemráte, po prvním blabla blabla (odmítnutí bez vysvětlení) od nakladatelství, se rozhodnete zvolit dráhu samovydavatele. Co na tom může být složitého? Napíšu knihu, odnesu do tiskárny, rozšířím kapacity knihovny v obýváku (i přes tvrdý odpor zbytku rodiny) a přivezu voňavou prvotinu domu.
Promiňte. Někdy bavím sama sebe naivitou, která se nestihla odplavit s věkem.
První zápletka ISBN
Tak trochu zaklínadlo v otázkách, jestli to myslíte vážně a jak moc vážně. ISBN je něco jako rodný list knihy. Ne, není vůbec složité ho získat. Paní přidělovačky jsou velmi milé, ochotné a číslo je zdarma. A přijde neprodleně. Juchú…
Pokud ovšem máte trvalý nebo alespoň přechodný pobyt v Čechách.
Jestliže jste se rozhodli prchnout do saských lesů, pak, přestože jste Češka jako poleno a jiné občanství nemáte, máte smolíka. Diskriminace? Já to tak vidím.
Samosebou, mohla bych si zažádat o ISBN v Německu. Je zpoplatněné, ale to bych přežila. Jenomže kde je smysl toho, dostat knihu v českém jazyce do německých seznamů? Aha?
A tak se obětoval bratr. Dělá mi vydavatele, protože žije v Čechách a ISBN mu mohlo být přidělené. Děkuju rodičům, že mě neudělali jedináčkem.
Never ending story: tiskárna
S jednou teplickou tiskárnou jsem zahájila komunikaci koncem léta 2024. Podklady pro vytištění knihy jsem tam po získání přibližného ocenění, se kterým si dávali trochu načas, dodala začátkem prosince.
A furt nic se nedělo.
Někdy kolem 20.12. jsem proto zajela do Teplic (telefon v tiskárně nikdo nebral), abych zjistila, co se děje. Byli jsme dohodnutí, že mě budou informovat na základě podkladů o konečné ceně. Místo ceny mi poskytli doporučení, abych přečíslovala stránky.
Dobře. Přistupují k tomu zodpovědně, řekla jsem si. Změnu jsem provedla bezprostředně po návratu ke kompu a opravené podklady osobně druhý den odvezla na flešce do teplické tiskárny. „Jo, fajn. Spočítáme to a do tří dnů dáme vědět.“
A nic.
No jo, Vánoce. Novoročenky, pozvánky na maturitní plesy. Mají toho moc. Někdy prosakuju do role nenapravitelné obhájkyně slabostí.
První lednový týden jsem se tedy rozjela do tiskárny znovu. A situace se opakovala. Zase sliby a pořád nic. Neustále jsem čekala, kdy se dozvím alespoň výslednou cenu. Když si ten průběh přehrávám, měla jsem si raději nafackovat a hned to ukončit. Někdy jsem zbytečně velký optimista.
Do tiskárny jsem se poté, co nikdo neodpovídal na email, ani nezvedal telefon, vydala ještě dvakrát. Naposledy v pátek 7. února. Dostala se mi velká omluva a taky slib, že tentokrát určitě zavolají. Hned v pondělí nebo v úterý. Sdělí mi konečně výslednou cenu (bude to prý trochu dražší, než předpokládali) a taky vyjedou jeden kus, abychom se případně domluvili na úpravách.
A nic se nedělo. Ani v to slibované pondělí 10, února, ani to další ani v průběhu následujícího týdne.
Mám trpělivosti, že bych jí mohla rozdávat. Nechtějte mě ale nasrat. Nepokoušejte se zneužít mé důvěry víc, než snese moje hranice. Kdesi v hloubce své nevyzpytatelné duše jsem něco jako Jekyll a Hyde. Bojuju s touhle temnou stránkou už dlouho, a neúspěšně. Takže zatímco Jekyll by do tiskárny možná ještě „naposledy“ zajel, aby se kurva přece jen nějak domluvil, Edward Hyde začíná brousit břitvy.
Strčte si své služby někam
V pátek 21.2. jsem sedla a napsala do teplické tiskárny, že si komunikaci představuju jinak a ať si své služby strčí třeba za klobouk. Data, co jsem jim poskytla, ať vymažou. A šlús. (Ještě ne tak docela. Ale na tom se ještě pracuje.)
Ten samý den jsem rozeslala poptávku do 8 tiskáren. Je až s podivem, jak se podnikatelům v tomhle oboru daří. Zpátky se ozvala jedna. Zato okamžitě a telefonicky, pro jistotu, že bych už nebyla u kompu. Dostala jsem informaci, že do několika minut budu mít v emailu cenovou nabídku na 300 a 500 kusů.
A měla. Mimochodem, šlo o velmi slušnou cenu.
Komunikovali jsme ještě párkrát, abychom doladili některé maličkosti. Dotyčný manažer volal sám, nemusela jsem se pídit, ptát, upadat do nejistoty. Po dojednání všech zásadních věcí byla v pondělí 24.2. uhrazená zálohová faktura a kolem 7. března by měly být knihy deponovány na adresu, kterou jsem tiskárně sdělila.
Připadám si jako ve snu. Občas se štípnu. Jestli jsem nechrněla a všechno se mi nezdálo. Ten diametrální rozdíl v přístupu obou tiskáren mi přijde jednoduše neuvěřitelný. Tak jsem se ze všeho musela vypsat. Dlouze, já vím. Ale číst až sem jste to přece nemuseli. A jestli jo, tak mi alespoň držte palce.
