Kdyby byl svět plnej koček, které by tu a tam doma chovaly nějakou ženskou nebo chlapa, co já vím, třeba pro srst, rodokmen, nebo jen z potřeby se o někoho starat, případně jen z nějaké pochybné touhy vyniknout, neměla bych ty své problémy.
Kdyby byl svět plnej koček, vypadla bych s nimi z domu, kdykoliv bych měla potřebu cítit se volně. Maximálně bych při setkání s lidmi, co by mi zkřížili cestu, mňoukla. Nezávazně, jako v tom smyslu: Je hrozně fajn, že tě vidím, ale kurva, uhni mi z cesty.
Kdyby byl svět plnej koček, možná bych v sobě našla špetku něhy, která by rozvibrovala moje netušený emoce. Dotyčný by blaženě předl a neřval, že mě kvůli blbýmu článku protáhne soudy.
Kdyby byl svět plný koček, asi bych neřešila, že se pořád toulám mimo stáda a že nikam a nikomu nepatřím, že nesnáším blízkost, doteky nebo olepený důvěrnosti.
Kdyby byl svět plnej koček, seděla bych s nimi na nějaký hodně vysoký střeše, klátila nohama a měla přehled o všem, co se dole děje. Poslouchala bych čistokrevný blues, myslela si svý a nevyvozovala žádný závěry.
Kdyby byl svět plnej koček, možná bych se naučila zatahovat drápy.
