Už jen do neděle 11. října máte možnost vidět výstavu obrazů Petra Reimanna a Soni Filipové. Najdete ji v teplickém muzeu. Dopřejte si dva rozdílné světy a desítky různých pohledů na podstatu bytí. Prociťte konfrontaci hravosti a smutku, spletitost cest, které vedou autory k jejich obzoru. Tam, kde se doširoka rozkračuje zahrada jejich představivosti. Jedinečná, osobitá a neopakovatelná.
Hravost a poetika Soni Filipové
Bavila mě prostorová, barevná i tvarová hravost motivů v dílech Soni Filipové. Práce, které si nenárokují hluboké dojmové vrypy. Přesto ohromí širokou výrazovou škálou a počtem zvolených technik.
V hloubi nosné poetiky připomenou motivy Soni Filipové třeba cestu vlakem, košík s barevnou přízí, letní hemžení na pláži, louku plnou kytek, planety ve vesmíru, hejno mořských rybek, které kolem korálových ostrovů míří za svým údělem. Nic konkrétního, nic předvídatelného a přesto. Objevíte v nich možná stopy něčeho, co odedávna nosíte v sobě.
Petr Reimann si půjčuje duši portrétovaných
Skotačivosti předchozího světa jsou poměrně vzdálené portréty Petra Reimanna. Jeden z nepřehlédnutelných českých malířů dokáže úžasným způsobem zachytit v tváři všechny pocitové nuance. Od exploze veselí, až k bezednosti smutku, který kolem nás obchází v černém baloňáku a s všudypřítomným stínem jakési krutosti živočišna.
Na výstavě můžete vidět portrét starce, kterého vrásky stahují k zemi jako závaží. Oči schizofrenika, prázdnější než prázdné studny, ve kterých nikdy nebyla kapka vody. Potkáte tady extrahovaný strach, stejně jako vášeň, ale také kupříkladu zaujetí fanatického vědce nebo klid bezstarostného dětství.
Jsem přesvědčená, že Petr Reimann je jedním z nejlepších českých portrétistů. A podezřívám ho mimochodem z toho, že si při práci půjčuje duši, srdce a všechny prožitky lidí, které maluje. Že se pro ten čas, kdy tvoří obraz, stává jejich součástí propojenou cévami, srdcem, myslí, vzpomínkami i pocity.
Kromě portrétů prezentuje Reimann krajiny. Vytváří je s lehkostí, typickou pro svůj rukopis. Krajiny provzdušněné zkratkou, nezatěžované detaily. Mezi vystavenými pracemi převládají zejména pozdravy z míst, odkud je cítit závan vůně moře, vítr, který právě přivál z přístavu. Nechybí ale ani pábení s malebností a půvaby české krajiny a městských zákoutí.
V teplickém muzeum najdeme rovněž dílo Petra Reimanna Pocta Z. Petříkovi. Vzpomínku na dlouholetého přítele a uměleckého kolegu, který vloni na podzim opustil pozemský ateliér. (O akci, která se konala k poctě další výrazné osobnosti teplického kumštu, jsem psala TADY.)
Soňa Filipová
Narodila se v Duchcově, vystudovala ústeckou pedagogickou fakultu a pracovala jako učitelka. Je žačkou Miroslava Houry. V současné době pracuje v grafické dílně UJEP pod vedením A. Kračmara. Její díla se vyznačují barevností, hravostí a kombinací různých grafických technik.
Petr Reimann
Narodil se 9. září 1945 v Teplicích, Proseticích. Velký vliv na něho měl učitel kreslení Jaroslav Nobillis. Vystudoval SVVŠ v Teplicích a pracoval v propagačním oddělení tehdejšího Prioru. Odtud byl v roce 1972 vyhozený pro porušení socialistického řádu, protože namaloval portrét Marty Kubišové, který vyšel v měsíčníku Revue Teplice. Práci našel jako bagrista a dělník v řetenické cihelně. Vrátit se zpátky k práci, kterou měl rád, se mu podařilo až po dvou letech v teplické Obnově. V letech 1990-2000 žil a tvořil v Holandsku. Po návratu pracoval jako učitel ve Speciální škole v Trnovanech a později na pile ve Světicích. V současné době žije a tvoří v Teplicích.
