Prohodili jsme si role.
Dopoledne jsem makala a Hugouš chrněl.
Teď chrním já a on mě statečně hlídá.
Cítí se totiž mimořádně silný.
Včera se vypořádal s volně puštěným rotvajlerem.
Když jsem slyšela, jak dvakrát tolik větší pes zlověstně vrčí, málem jsem dostala infarkt.
Hugouše to ale nerozhodilo.
Udělal si z rotvajlera překážkovou dráhu.
A pak už šlo do tuhýho.
Rotvajler běsnil.
Zalehla jsem Huga vlastním tělem, aby dál neprovokoval.
Naštěstí se v poslední chvíli přisrandil páníček s vodítkem a velkou omluvou.
A Hugouš?
Co myslíte?
Dělal psí kusy, aby se mi vyvlíkl z obojku a mohl to rotvajlerovi znovu nandat.
Tak jsem ho zaklekla.
Držela mu palici vší silou u země a čekala až chlápek se psem odejde.
Ne, nuda s tím malým, sebevědomým francouzským hajzlem fakt není.
Jen mě někdy stojí pořádný nervy.
