Ve středu večer se mi nechtělo z domu ani vycházet. Po 17. hodině se už stmívá, vlhko zalézá pod kabát, cestu autobusem taky nemusím. Když jsem se ale po hodině, strávené v teplické knihovně, vracela tmou a lezavým vlhkem domů, opakovala jsem si pořád dokola: Bože, to byla nádhera. Myslím, že jsem to prohlásila ve vylidněné ulici párkrát i nahlas. Celá rozzářená a prohřátá neskutečným kulturním zážitkem. Byl to úžasný večer.
Ve středu 6. listopadu pořádala regionální knihovna koncert studentů pěveckého oddělení teplické konzervatoře s názvem Teplické bel canto. (Bel canto = druh pěvecké techniky.) Zahájila tak sérii koncertů v rámci oslav 60 let od založení svého hudebního oddělení. Další akcí bude například Klavírní recitál Aleny Koudelkové v úterý 19. listopadu.
Rovenská, Kerdová, Polívka a Kotrba
V úvodu informoval návštěvníky pracovník knihovny Pavel Kratochvíl o tom, že tradice pořádání hudebních večerů začala už v 50. letech 20. století. V 80. letech spolupracovala knihovna se Severočeskou filharmonií a později právě s teplickou konzervatoří. Pro čtyřlístek studentů pěveckého oddělení – Julii Rovenskou, Petru Kerdovou, Dominika Polívku a Matěje Kotrbu byl středeční večer také generálkou před jejich účastí na velké soutěži konzervatoristů v Pardubicích.
Opera jako nejvyšší level zpěvu
Miluju operu. Třebaže se teď všichni moji známí rockeři a punkeři nejspíš chytí za hlavu. Ale já ji skutečně ráda poslouchám. A tak jsem do knihovny mířila s velkou zvědavostí, ale i určitou nedůvěrou. Studenti a opera…? No, uvidíme.
A viděla jsem. Poslouchala jsem, ani nedutala a z výkonu studentů byla nakonec ohromená, stejně jako ostatní posluchači v sále. Je až neskutečné, jaký hlasový potenciál se v mladých lidech dokáže skrývat. S jakou invencí, zaujetím a láskou nalézají v tak obtížném oboru, jakým operní zpěv je, cestu k sebevyjádření, k přenosu impozantních melodií klasiků, k uchopení způsobu transformace jejich nálad, emocí a příběhů.
Skladby různorodé. Takový zvukový karneval
V průběhu koncertu zazněly zhudebněné lidové texty skladatele Emila Hradeckého, jako například Koníčky na ouhoře, Slunéčko zachodí nebo Měl jsem já panenku. A samozřejmě také skladby ze známých oper. Některé přednesli studenti v německém jazyce. Třeba Schubertovy Lachen und weinen a Winterreise – Der Wegweiser. Zazněly árie Ronildy z Händelovy opery Xerxes, Papagena z Mozartovy Kouzelné flétny, Figara z Mozartovy Figarovy svatby a jiné.
Hluboce smekám
Chybičky, které se tu a tam objevily, protože chybovat je lidské, posluchači pod palbou emocí neslyšeli nebo jednoduše odpouštěli. Úžasné výkony sopranistek Julie Rovenské, Petry Kerdové, tenoristy Dominika Polívky a barytonisty Matěje Kotrby, stejně jako jejich klavírního doprovodu v podání Iriny Lorenc a Jana Valty, odměnilo publikum v závěru koncertu dlouhým potleskem vstoje. K velkému překvapení samotných účinkujících. Jenomže, komu čest, tomu čest.
Za ten skvostný zážitek a obohacení jednoho z původně banálních podzimních večerů patří konzervatoristům velké poděkování. A ještě velké přání na konec: Aby ze své načaté pěvecké cesty nikdy nemuseli, případně nechtěli sejít. Byla by to pro českou kulturní scénu velká ztráta.
