Úpořinský ovál
Úpořinský ovál, závody babett a dalších malých motocyklů, se jel v sobotu 22. července. Z pozice fajnšmekra lokálních aktivit, jsem si tuhle akci vychutnala. Atmosféru, jedinečnost, jinakost a vůbec. Kdo nedorazil, musí dorazit za rok. Stojí to za to.
Těžko bychom hledali nějaký příměr. A vůbec už nemůžeme srovnávat tuhle sranda záležitost třeba s nejnebezpečnějším motocyklovým závodem světa, TT Isle Of Man, který má na svém smutném kontě tři stovky životů. Ani bychom neměli doufat, že by snad měl Úpořinský ovál někdy podobné ambice. (Díky Bohu.)
Přiznejte se, kdo tohle vlastní? Konečně přijel pořádný stroj!
Žádný bulvár
Ovál v Úpořinách je jiný. Na hony vzdálený senzacím i nebezpečí. Nemá potřebu si na nic hrát a podepřený familiárním zázemím Restaurace U Pondělíků, kde se pohoda s nohama na stole kochá výhledem na výběh pro koně, je příjemným počinem. Mimochodem, výběh je zelená louka, kde se jedou i úpořinské závody. Oběti se tady nepočítají. Tohle místo sice zažilo několik škrábanců a sem tam i nějaká traumata z prohry. Obří titulky v bulváru ale nehledejte.
To nemá pružinu. Sedlo je z Babetty, originál nemůžu sehnat. A vidlice, to je taky smrtelný. Když člověk zabrzdí…
Právě proto
Už jenom pobyt se šílenci, kteří připrskají do Úpořin z různých směrů, tu na Kozím dechu, tu na Pařezu, Babettě a podobných historických mašinách s hubou od ucha k uchu, je špičkový zážitek. Pojmy konkurence a soupeř sedí někde stranou, protože o ně tu nejde. Jde o možnost sejít se, vyměnit si zkušenosti z oprav, shánění originálních součástek a doplňků. Jde o to projet svého miláčka a radovat se třeba z takové maličkosti, když chytne hned napoprvý.
Tohle je motorka z roku 1959. Jak to víš? Protože je moje.
Sedm statečných
K Pondělíkům do Úpořin se v sobotu na druhou hodinu odpolední sjelo sedm závodníků s doprovodem. Žádný násilí, spěch, stigma pravidel a řádu. Povídalo se, štengrovalo. Nakrucovaly se mašiny, zleva, zprava, zepředu i zezadu a chlapi je okukovali, jakoby to byly fakt pěkný ženský. Kývali obdivně hlavami, trochu se předháněli v odborných výrazivech, znalostech, taky si možná trochu záviděli i přáli zároveň.
Ze stodoly se ozval rachot motoru. Po vteřině z ní na fichtlu vylétl Čestmír Pondělík, který akci koučoval. Jak se vyřítil, podklouzlo mu kolo a předvedl salto mortale. Z řady přihlížejících někdo hlesl: Ještě jednou prosím, já to neviděl.
Spanilá jízda a sucho v krku
Po zápisu účastníků přišla na řadu tradičně spanilá jízda do Rtyně nad Bílinou. V tamní restauraci se závodníci pokaždé občerstvují. „Letos to nešlo. Restaurace byla zavřená. Asi kvůli nám,“ smál se Pondělík. Zato se k nim prý cestou přidali nějací motorkáři, což je docela pobavilo.
Já ho měl jako kluk a teď jsem na něj narazil. Říkám, to musím koupit. 40 tisíc je normální cena, v takovýmhle nálezovým stavu. Já viděl mašinu, kterou dělal jeden maník z Terezína a ta byla za devadesát. Ale jako když ti vyjede z pásu, všechno originál, žádná druhovýroba.
Oťas, Čaras i Adam
Samozřejmě došlo i na podstatu samu a sice na závody, kvůli kterým k Pondělíkům všichni přijeli. Takže i letošní, 11. Úpořinský ovál, má už svého vítěze. Stal se jím Oťas, který za sebou na místě druhém nechal Čarase a místo třetí pro sebe urval Adam. Jo a ještě jedna důležitá informace závěrem. Nejstarším strojem byla letos Jawa 555 z roku 1957, nazývaná Pařez.
