TEPLICE – V teplickém muzeu zahájili 23. března členové děčínského Sdružení tvůrčích optimistů (STO) Z ledu ven svoji výstavu. Článek o vernisáži už vyšel. Tak jen shrnutí. Atmosféra byla přesně taková, jakou jsem zažívala v dobách před revolucí. Myslím nadšení, hlášky dvojsmyslného, leč neurážlivého charakteru, vtipní glosátoři, spojenectví v území uzavřených i lehce excentrických duší a hromady vzájemného souznění. Přesně toho, které v těch dobách drželo smysluplnou tvůrčí činnost nad vodou.
Děčínská banda mi ty časy velmi důrazně, ale bez jakéhokoliv záměru připomněla. V plánu to určitě neměli. A paradoxní v uvedeném kontextu je, že tyhle „starý páky“ si dobou, kdy se cenzuroval i toaletní papír, prošly stejně jako já. Leč sdružení založili až po revoluci, v roce 1994. O tom si ale přečtěte TADY. Mimochodem, pospěšte si, výstava v muzeu končí v neděli 23. dubna. A stojí za to ji vidět.
Jiří Pinka
Pokaždé se na společných výstavách objeví něco, co přitáhne moji pozornost víc, než to ostatní. Platí to asi podobně, jako když jdete koupit křeslo na čtení. Taky si vyberete jen jedno, které vás něčím osloví, přestože ta ostatní nejsou o nic míň kvalitní, ani méně přitažlivá. Tak to ale je.
A tak to bylo i s obrazy Jiřího Pinky. Ostatní autoři STO Z ledu ven, kteří jsou stejně tak báječní a řemeslo ovládají skvěle, prominou. Tentokrát jsem dala prostor surrealistickému hračičkovi Jiřímu Pinkovi. Získal si mě svým pojetím a viděním světa, výtvarnou technikou, ale i tím, že se nekoupe v depresi, jak to u autorů zmíněného stylu často bývá. Věci, vztahy i život bere s příjemným odstupem, humorem a nadhledem.
Jiří Pinka a interview per e-mail
Který výtvarník vás inspiroval, motivoval a řadíte ho mezi nejlepší?
Opravdu nemám žádného oblíbeného umělce, který by mě zásadně ovlivnil, nebo bych se k němu snažil výtvarně přiblížit. V životě jsem ale navštívil mnoho výstav a viděl tam veliké množství exponátů. To na mě určitě zapůsobilo a podvědomě ovlivnilo. Vnímám to ale jako obrovskou množinu práce mnoha lidí. Jednotlivce si netroufám vybrat.
Do kterého výtvarného stylu byste nikdy nešel?
Nešel bych do tvorby, která by se měla někomu jinému podbízet nebo se mu cíleně zalíbit. Vlastně jsem použil nevhodný výraz tvorba. O té by se nedalo mluvit. Byl by to jen druh zboží na prodej.
Na první výstavě jsem nesměl vystavit obraz
První vaše výstava. Kdy byla, kde, jaké byly pocity?
To si skoro nepamatuju, ale bylo to ještě za minulého režimu. V Okresním kulturním středisku jsem hodlal vytavit obraz. Byl celý v barvě khaki a na něm postava ve vojenské uniformě. Můj kamarád ze školy. Výstavní komise ale nechtěla podstoupit riziko z možného znevažování vojenské služby. Obraz tedy nedovolila vystavit. A můj pocit? Bylo mi to jedno. Obraz jsem dal tomu kamarádovi. Prý ho má ještě schovaný.
O kterém společensky, politicky nebo vztahovém okamžiku ve svém životě můžete prohlásit, že vás zásadně zformoval?
Společenský nevím, jen vystřelím – první taneční. Politický bych dal srpen 68. Vztahový je pro mě povinný. Před 42 roky jsem za manželku pojal mladou dívku. Tento poměr trvá dodnes. Dost neobvyklé.
Je dobré se nechat občas poučit
Přivedlo vás některé umělecké dílo do rozpaků?
Určitě mnoho. Vždycky to byla ta moje.
Stojíte si za svým názorem?
Tady snad každý musí říct, že ano. Určitě jsem schopen obhajovat svoje názory. Na druhé straně ale říkám, že je dobré nechat se občas poučit.
Co vám členství ve skupině Z ledu ven přináší?
Získal jsem tam přátele z Děčína i z jiných měst. Zažil jsem s nimi výborné akce. Výlety, společné dovolené, pobyty na chatách, večírky, návštěvy mnoha výstav třeba v Národní galerii, pořádání našich výstav atd. Ve spolku jsem mohl dlouhodobě pozorovat vývoj tvorby mých kolegů. To na mě mělo jednoznačně pozitivní vliv.
Jiří Pinka: Umění může přispět k obohacení
Co naší společnosti podle vás chybí?
Selský rozum.
Čemu může umění přispět?
Umění je určitá forma hledání. V absolutně ideálním případě může přispět k obohacení.
A co literatura? Pokud je čas, co čtete?
Tady nebudu vůbec originální. Objevují se zprávy z Ameriky, kde dnes chtějí ze strachu pozastavit vývoj umělé inteligence, protože by mohla být nebezpečná. Toto nebezpečí popsal již v roce 1920 Karel Čapek. Tuto předvídavost nikdy nedoceníme.
Štve mě, že jsem pořád na něco naštvaný
Máte z něčeho strach?
Ano. Z totálního zblbnutí lidstva.
Které místo by vám vyhovovalo k životu kromě Děčína?
Třeba na Moravě. Například ve Velkých Pavlovicích.
Na jaký český film se rád znovu podíváte?
Těch je moc. Když bych musel vybrat jeden, tak třeba Marečku podejte mi pero. Pocházím z Roudnice nad Labem a ten film se točil v Roudnických strojírnách, kde jsem poprvé nastoupil do práce.
Máte vlastnost, kterou byste rád někde odložil a už ji nechtěl zpátky?
Štve mě, že jsem pořád na něco naštvaný. Pochopitelně, že vždy zbytečně.
Žena produkující testosteron, hrůza!
Co je vám sympatické na ženách?
Lehčí otázka by tam nebyla? Na ženách je mi sympatická především ta jejich ženská duše a ženská logika, kterou my, muži, do konce světa nepochopíme. Tam je ukryta ta zvláštní tajemná jinakost, která nás k ženám přitahuje. Kdyby byly ženy stejné jako my, nic by nefungovalo. Žena produkující testosteron, hrůza!
Co rád podnikáte, když nic nemusíte?
Tak tohle je zase lehká otázka. Dožil jsem se věku kdy můžu trávit čas bezpracně v důchodu. Takže mám každý den pro sebe a každý den si dělám co chci. Třeba maluji obrazy, které nikdo nechce.
Ať se proboha už nic uměle nemění
Definujte svobodu.
Svoboda je vzácná příležitost k tomu aby každý mohl pracovat na tom, co se mu líbí. Nikoliv k tomu aby si každý dělal co chce. Problém je ovšem v pochopení těch dvou pojmů.
Kdybych měl moc, zařídil bych…
…aby se proboha už nic uměle neměnilo. Na světě bylo a je nespočet myslících velikánů, kteří chtěli měnit svět k lepšímu. Vždy podle sebe. O výsledcích jejich kreativity se zmiňovat nebudu. Ty tragédie známe všichni.
Největší zklamání v poslední době?
Asi to, že je mezi námi mnoho zklamaných.
A co vám naopak udělalo radost?
Třeba výstava v Regionálním muzeu v Teplicích. Že se o nás zajímají novináři. Že žijeme!
